Mráz nejdříve zasáhne samotná travní stébla. Buněčná šťáva v nich zmrzne, což může způsobit jejich lámání a odumírání. Mnohé druhy trávy si však vytvořily ochranné mechanismy. Zpomalují metabolismus, produkují cukry jako přírodní nemrznoucí směs a částečně odčerpávají vodu z buněk, aby snížily riziko poškození ledovými krystaly.

Na povrchu půdy se může vytvořit ledová krusta, která brání výměně plynů mezi půdou a atmosférou. Pokud je sníh, funguje jako izolační vrstva, která chrání půdu před příliš hlubokým promrznutím.

Kořenová vrstva je taková první linie proti mrazu

Kořeny trávy sahají do hloubky několika centimetrů až desítek centimetrů v závislosti na druhu, podmínkách a kondici. Při mrazech se v půdě začíná tvořit led. Ten má tendenci vytahovat vodu z jemných pórů půdy směrem k povrchu, což může způsobit vysušování kořenové vrstvy. Tento jev, nazývaný „vymrzání půdy“, je nebezpečný hlavně na podzim a na jaře, kdy tráva ještě nemá dostatek energie pro regeneraci.

V této vrstvě půdy přežívá mnoho mikroorganismů, jako jsou bakterie, houby, hlístice nebo půdní roztoči. Některé bakterie přežívají zimu v klidovém stavu, tzv. sporách, zatímco jiné zmrznou a odumřou. To znamená, že mikrobiální aktivita se v této vrstvě prudce snižuje, což zpomaluje rozklad organických látek a přísun živin pro rostliny.

Hlouběji v půdě

V hloubce 20–50 cm se půda ochlazuje pomaleji a promrzání je méně výrazné, zvláště pokud je povrch pokryt sněhem. Zde přežívají houby a bakterie, které dokážou fungovat i při teplotách blízkých nule, i když jejich metabolismus je značně zpomalený.

Žížaly a další půdní organismy se často stahují do hlubších vrstev, kde zůstává více vlhkosti a stabilnější teploty. Žížaly vytvářejí jakési „hibernační komory“, kde se zabalí do slizu, aby neproschly.